Věnuji památce bratří Čapků,
které obdivuji a
nesmírně si jich cením.
Neboť nás spojuje vzácný dar
Vidět to, co jiní nevidí,
který nám umožňuje radovat
se ze skrytých věcí
a činí nám tak život mnohem snesitelnější,
ale také nám neustále hází klacky
pod nohy a činí nám ze života hotové peklo.
Příběh o zlém psu a hodném pánu
aneb
psí život oddaných.
I narodil se MAJITEL, povyrostl a aby dal průchod svým loveckým pudům koupil si pušku. Došel si párkrát na lov a usoudil: Chtělo by to pomocníka, sám na to nestačím. I pořídil si MAJITEL ne jedno štěně, ale hned smečku psů. Úspěšně absolvoval zkoušky pro psovody, zakoupil zkušební řád a začal cvičit, neboť nechtěl jen psi na práci, ale i na chov.
I absolvoval MAJITEL se všemi psi přípravné Jarní zkoušky a rozpoznal v nich ukryté talenty. Přidělil jim úlohu ve smečce dle jejich vloh. Přes všechny trable, které je spolu potkaly pracovali psi s chutí a rádi. Následně ukázal MAJITEL svědomitě každému psu povinné cviky přesně dle řádu.
I pracovaly spolu bok po boku ve dne, v noci, na sněhu, v lese , na poli a v houštinách. Postupným cvičením získávaly nenahraditelné zkušenosti i cit pro zvěř. Do cvičení se postupně však začaly vkrádat cizí elementy. Jeden pes přišel na to jak si urychlit hledání s pomocí zraku. Druhý položil zvěř pánovy k nohám , jako důkaz oddanosti. Třetího zajímala více JINÁ stopa a byl roztěkaný. Ale všichni PLNILI své povinnosti jak nejlépe v dané chvíli uměli a lov byl pro ně potěšením. Možná to MAJITEL opojením z lovu neviděl. Možná nad tím z neznámého nebo pouze jemu známého důvodu přivíral oči. A nebo … Možná byl vždy zaneprázdněn pohledem na sličnou kachnu. Zkrátka. Trpěl jim to. Neboť se na začátku přesvědčil, že jeho psi jsou natolik inteligentní , samostatní a zodpovědní, aby povinné cviky alespoň v nejnižším LIMITU bodového ohodnocení zvládly sami.
I nadešel čas rozhodujících Podzimních zkoušek. MAJITEL byl celý netrpělivý na výsledky svých svěřenců. Přišlo velké zklamání. Nakonec jeho psi nebyli nejlepší, splnili však alespoň LIMIT, ale jeden zcela SELHAL. Všichni mu začaly houfně našeptávat Ten je nenávratně zkažený. Uvnitř MAJITELE začalo všechno klokotat a vařit. Poplašné zvony probudily HLAS. HLAS , který lze jen stěží umlčet a na nějž je pouze jediný lék. ČAS.
I podlehl MAJITEL tomuto zhoubnému HLASU, sňal s lýce zbraň , zkontroloval náboj a zacílil. Pohlédl se zbraní v ruce svému věrnému kamarádovy a spolubojovníkovy do očí – něco se v něm však zlomilo. Pohled jeho psa v něm probudil nějakou dosud nepoznanou sílu. Nějaká tajemná energie přeskočila tímto pohledem až do nitra jeho srdce. Nedokázal ji odolat. Vystřelil do vzduchu a sklopil zbraň. Pes nehnul ani brvou, smutný pohledem se zadíval na MAJITELE, tiše se zvedl a neuvěřitelně plavným pohybem zmizel v dáli.
Smečka se začala vlnit a remcat si pod vousy. MAJITEL je všechny obdaroval upřeným všeříkajícím pohledem.
Hrobové TICHO jenž následovalo udělalo zdánlivě za celou věcí tlustou a nesmazatelnou tečku.
I šel MAJITEL koupit další štěně do počtu.
I plynul den za dnem. Nadešel čas dalších a dalších zkoušek. Vždy se objevila ta neodbytná myšlenka Mohl to být vynikající pes. Vždy se objevili pochybnosti, zda ti noví také neselžou a MAJITEL se vždy ubezpečoval jak ty nové má předobře vycepované. Vždy mu přesto zůstával na srdci nepříjemný pocit. Vždy musely zasáhnout ti PRAVÍ přátelé a ujistit jej znovu Byl to zcela ZKAŽENÝ pes, nebyla ho vůbec škoda.
Tak plynul den za dnem a přišly mezinárodní zkoušky. Přes veškerou snahu a pobízení psů se MAJITEL neumístil v bodovém ohodnocení.
I šel tahat rozumy z vítěze. Odkud máte toho psa? Byl to tulák. Všichni mě pošťuchovali: Takový je zkaženej! Starého psa novým trikům nenaučíš a vidíte je nejlepší! MAJITEL zkameněl. Byl mu nějak povědomý. Podíval se pečlivěji a z hrůzou ho zamrazilo v zádech. To je JEHO pes!!! Cosi se v něm nenávratně zlomilo.
I probudili se v MAJITELI výčitky svědomí a přistoupil blíže, aby prosil za odpuštění. I vyrostla před ním ohromná naježená koule a hrozivé zavrčení zmrazilo všechnu krev v jeho žilách, tělo samo mechanicky udělalo krok zpět a MAJITEL pochopil. NIKDY mu nebude odpuštěno. Až do hlouby duše proniklo poznání, že zloba spolu s pocitem ohrožení a nicoty je ten nejhorší rádce. I pohlédl provinilým pohledem na PANA PSA, který se ve vzorném předepsaném postoji něžně tulil k PÁNOVY a v očích mu hrály ohníčky spokojenosti, svědčící o jeho oddanosti PÁNOVY až za hrob. MAJITEL vždy snil o takovém PSU a proto se neváhal zeptat na ten zaručený RECEPT.
Naslouchám jeho projevům a neustále se od něj učím i když je to někdy velmi těžké a ne vždy mu rozumím. Můj děda totiž říkával: Čím strostčí sedlák tím má lepší brambory, pokus ovšem naslouchá hlasu přírody.
MAJITEL pochopil.
Není lepším osudem než být PSEM dobrého PÁNA.
I vešel večer MAJITEL do kotce celý smutný , že toto poznání přišlo tak pozdě. Pochopil, proč na něj psi při odchodu tak smutně hledí. Proč občas neuposlechnou, odmlouvají či dokonce utečou. Po chvilce s úžasem v srdci zjistil, že pohled jeho psů se změnil, neboť i on se změnil! MAJITEL napřáhl dlaň. PSI ochotně nastavili své hrudí k pošimrání. On opět ucítil tu tajemnou energii s nepopsatelnou pro něj podstatou a nekonečnou silou, jenž spojuje vše živé i neživé v jeden harmonický celek. Tu náhle VŠECHNY staré křivdy byli odpuštěny a PÁN se pln neznámé energie napřímil, aby opustil své miláčky těšíc se jako malé dítě na všechny následující dny plné vzájemného porozumění. JEHO PSI nadšeně vrtěly ocasy a slavily odchod JEJICH PÁNA.
Druhý den připevnil PÁN na kotec vlastnoručně napsanou tabulku.
Pomatuj, NIKDY není pozdě změnit tvého PÁNA!
© Rudolf NATIKU 1994
P.S. 15.08.94 Tento příspěvek vznikl k polemice Bič či pamlsek? , který se týkal názorových střetů ohledně krocení dravých šelem. Byl určen pro časopis PES (1994) a jakákoli podobnost s konkrétními lidmi, zvířaty či věcmi je čistě náhodná, snad kromě všeobecně platných přírodních zákonů.
