Tento článeček byl zamýšlen jako malé zamyšlení 45letého večně bojujícího DYSlektika – berte ho prosím s nadhledem, dnes je v mnoha ohledech lépe (aslepoň v to doufám).
Tehdy jsem pochopil, že se není čeho bát.
Nemáte-li konkurenci, bojíte se, zda kráčíte dobrým směrem.
Máte-li konkurenci, bojíte se, jak se prosadíte.
Bát se je tak normální, až je zbytečné to řešit.
Amancio Ortega
Ty nejsi DYS, TO JE PŘECI KAŽDÉMU JASNÉ (jsi Lempl neho Hlupák)
DYS člověk se i dnes často setkává s tímto nevymýtitelným názorem:
Jsi Lemp – Kdyby ses více učil, tak dnes píšeš správně.
Zajímavé je, že tento názor přichází většinou od lidí co si sami to učení těžce vydřely. Většinou kontruji, že mne bohužel v mládí více přitahovaly májovky a později sci-fi. Takže jsem tedy jen nezvdělanec hlavně chybou systému 🙂
Jsi Hlupák – Tak jednoduchou věc jako je třeba dělat malé srozumitlené věty to přeci zvládne každý, ne?
Ano, občas (hlavně když jsem uzavený a pospíchám) jsem schopen zplodit větu jako z nějakého výsledku výzkumu:
Je strasně dlouhá a když si ji s vzpětím všech sil přečtete, začnene ihned uvažovat, zda jste náhodou nesáhly po verzi přeložené do vám neznámeho jazyka!
Před mnoha lety jsem poslal podobnou větu kolegovi z práce a po pár dnech jsem se šeptandou dozvěděl, že jsem podle mínění toho kolegy určitě lehce retardovaný.
Ten kolaga mněl na stěně diplom o pár dnech jsem se šeptandou dozvěděl, že jsem podle mínění toho kolegy určitě lehce retardovaný. Ano koelage mněl velké ego na stěně zarámovaný DIPLOM jeho o členství v MENSE.
Ty DYS nejsi TO JE JASNÉ (píšes moc dobře)
Poklona přijata. Ano, to je pro mne jiz dnes vskutku velká poklona.
Jsem 🙂
To je muj velmi vydreny trick, co jsem si vypracoval jako rodily Cech na Vysoke Skole (v Rustine) a vylepsil ho v programu MBA (v Anglictine) – rika se tomu tusim nekdy Proaktivni Kompenzace:
Rikam to tomu pracovne Malovat Pismem, delam to tak ze jsi ten JEN JEDEN konkretni odstavec nakreslim v pameti jako obrazkove schema, zmrazim ho vyfocenim (nezbytne nutne) a pak ho proste slovne linearne popisu s pouzitim co nejmensiho poctu slov „z leva do prava“. Jedine co pak udelam, ze to jednou precu a obcas opravim slovosled plus slova co vypadaji na prvni pohled vizualne divně a pocitac je potvora necerveni ZE – ŽE a tak. (Take proto casto rychle koncepty jako tento pisu bez hacku a carek)
Na ten odstavec uz nesmim sahnout, jinak je to nekonecka past re-editace.
The future belongs to people who see possibilities before they become obvious.
Budoucnost patří lidem, kteří vidí možnosti dříve, než se stanou zřejmými.
Pokud chci odstavec opravit musim poctak tak tyden az obrazky vyblednou, pak si ten clanek prectu a poznamenam si ktery odstavec je neaktuakni, zase si jej predstavi a odstavec preoram – mnohy jej ale radeji proste napisu znova je to o mnoho rychejsi.
Na cit slovosledu a slovni zasobu jsem pokud mi jeste slouzili oci jsem hodne cetl – pouzivam svuj vlastni hybrid nezi globalnim ctenim (vidim / vnimam cela slova) a rychloctenim (snazim se filtrovat vatu aby mne cteni mene unavovalo), jo deti chteji cist nahlas pred spanim jen ode mne – mam totiz pro cteni nahlas mnoho velmi sradnovnich prereknuti.
Jak rychle pisu zavisli hodne od toho jak moc mam jiz tema vizualne zazite.
Ne opravdu nemam vlastni sekretarku.
Obcas to funguje i obracene, kdyz jsem si vybiral MBA chtel jsem skolu kde mohu v prachec kreslit, ne jen ulevu na DYS, delal jsem proto MBA na UK Open University.
Jak by se zmenil muj svet pokud bych mohl pri komunikaci jen prevazne rovnou kreslit ?
Na to jestě nemám odpověď.
PS: Mozna bych pak pri mluveni mene maval rukama?
