Vidět věci,
když jsou teprve v zárodku,
to je genialita.
Lao-c’
Že mám dar vidět věci, kteří jiní nevidí, jsem zjistil asi ve 3.5 letech při návštěvě zoologické zahrady naší školkou. Většinu zvířat jsem znal a tak to byla celkem nuda, loudal jsem se a koukal, kde bych vyvedl jakou menší lumpárnu na rozptýlení (moje maminka také učila ve školce a tak mi jich ve školce celkem hladce prošlo nepočítaně).
Cizí maminka co nás doprovázela na výpomoc najednou říká: Podívejte, tahle zvláštní kočka má na sobě kytičky.
Jaké kytky? Když se hýbe = vidím na jejím kožichu různé věci! Jsem fascinován a nemůžu od ní oči odtrhnou.
Zpovzdálí najednou rázně zazní učitelčin nesmlouvavý hlas: Kdo se zpozdí, nestihne zmrzlinu!
Ach jo, konečně něco skutečně zajímavého a hned musím jít. Dozvídám se alespoň v rychlosti, že kytičková kočička se jmenuje libozvučně Leopard.
Přicházím domů plný nadšení a již mezi dveřmi hlásím: Mamííí, já chci domů toho kytičkovaného Leoparda.
Maminka se usmála: Ne, je to moc velká kočička a už máš přeci svého černého kocourka Mourka.
Houbeles, Mourek je chytrý a mám ho vycvičeného skoro jako pejska, ale Leopard to přeci jen není!
Ještě to pár dní urputně zkouším (vypráví se o tom na rodinných sešlostech ještě i za 40 let) a pak se vzdávám Tak alespoň velký kus papíru, žadoním (nadšeně vyskakuji a roztahuji své ruce do šířky, co to nejvíce jde).
Příští týden dostávám velký poklad, pár rolí papírových tapet se zkaženým potiskem, druhá strana je však krásně bílá.
Nejdříve jsem strávil z dědečkem celé odpoledne v knihovně a prolistoval každou knížku s obrázkem Leoparda. Jelikož v té době ještě nebyli k mání prstové barvy, děda mi pomáhá udělat různá ťupátka z dřívka, vaty a obvazu. Také někde sehnal celou sadu barevných tuší.
Jupííí! Jde se po dlouhém a trýznivém čekání konečně na věc.
Dalších několik týdnů trávím zkoumáním zavěšených poťupkovaných velkých papírů. Jsem fascinován a poprvé v životě zažívám ten opojný pocit být něčím vizuálním zcela a beze zbytku okouzlen i pohlcen zároveň.
Teprve o mnoho let později se zcela náhodně dozvídám, že se tomu stavu v psychologii říká FLOW.
Schopnost předvídat Jak a kam se věci vyvinou je u DYS lidí jedna z nejvíce fascinujících.
© 2013 Ing. Rudolf Kutina, MBA (Open) Všechna práva vyhrazena.
We are all gifted ~ EVERYONE! Všichni máme dar – DOJEDNOHO!
Autor je nadán: DYSlexií nelineárním myšlením se silnou obrazotvorností a Levitantstvím schopností stroboskopického focení tisíci pohledy z výšky deseti tisíc stop plus jako DYSgrafik také ve skrytu duše doufá, že brzy budeme už od školky učit naše děti hravý Čmaropis místo nudného Krasopisu.
